Proč zakázat kouření v restauracích?

Již jednou jsem psal článek o tom, proč je zákaz kouření, dle mého, špatný. A napíši ho znovu. Proč ne. Během dvou let jsme se nepříjemně přiblížili hranici, kterou zákonodárci tentokrát možná opravdu překročí. Ke smůle hostinského, svobody, společnosti a možná i kuřáka.  

Důvod zákazu je nejednoznačný. V poslední době se objevuje především argument civilizovanosti společnosti. Jenže co je to vlastně civilizovaná společnost? Je to New York, kde zákaz prodeje slazených nápojů musel zrušit až nejvyšší soud? Kde pít pivo na ulici je trestné, ale pít ho z plechovky schované v ponožce je v pořádku? Je to Boston, kde není možné koupit alkohol po desáté hodině, ale kolem South Station spí desítky bezdomovců v lepenkových krabicích? Je to Toskánsko, kde koupit kokain je stejně snadné, jako objednat si Pizzu? Je to Francie, která zavedla 75% daň z příjmu? Je to Německo, které si s velkou pompou zakázalo jadernou energii, aby teď v tichosti spouštělo staré uhelné elektrárny? Je to Norsko, nejbohatší země Evropy, ve kterém se díky socialistické politice před třemi lety prodávalo máslo na příděl? Je to Irsko, první země Evropy, která zakázala kouření v restauracích a ve kterém poprvé v historii tvoří největší skupinu kuřáků lidé mezi 18 a 24 lety? Slovo prevence nikdy nedostalo víc přes držku.

Argumentovat civilizovaností je samo o sobě arogantní. Někteří si dokonce dovolují argumentovat tím, že nekouřit je normální. Kdo nebo co stanoví, co je a co není normální? Byl Oscar Wilde, homosexuál a alkoholik, normální? A je to důležité? Slovu normální vždy předchází osočení z deviace, jelikož nic není dané od počátku věků. Společnost se vyvíjí. Bez deviace by neprolomila dlouho protěžovaná společenská tabu. Jestli je normální to, co dělá většina, pak doufám, že nikdy nebudeme všichni normální. Ustrnuli bychom.

Předně říkám, a to jako nekuřák, že mi nezáleží na právech kuřáků. Nikdy se nebudu zastávat práva kuřáka na to, zapálit si v restauraci cigaretu. Existují vesnice, ve kterých nejen, že není nekuřácká restaurace, není tam dokonce ani ta kuřácká. Mají si pak kuřáci kde zapálit cigaretu? Nevím, je mi to jedno. Má se nekuřák kde najíst? Nevím, je mi to jedno úplně stejně.

Každou službu musí někdo poskytovat. A pokud ji má poskytovat dobrovolně, musí být taková služba zisková. Jestliže není provoz restaurace, a to jak kuřácké tak nekuřácké, v určité vesnici ziskový, pak tam žádná nebude. Je možné říkat, že mám já nebo vy právo na oběd v restauraci? V té malé vesnici určitě ne. Můžeme samozřejmě spekulovat o tom, že má stát povinnost pro své občany zajistit stravování v restauracích, a tedy musí, podobně jako poštu, v každé malé vesnici jednu restauraci zřídit. Bude však taková restaurace provozována dobrovolně? Určitě ne.

Vůbec nejde o to, zda by takový státní podnik eventuelně vykazoval zisk. Protože samotná existence zisku je nepodstatná. Existuje tisíce projektů, které dokáží být ziskové. Není je však možné realizovat najednou. Zdroje na světě jsou omezené a kapitál trh směřuje do projektů, které jsou nejhodnotnější, které dokáží vygenerovat nevyšší zisk. A to také znamená, že si jejich produktu spotřebitelé cení více, než produktu jiných projektů. Pokud existuje projekt, v němž budou vzácné zdroje zužitkovány lépe, než při provozu restaurace, pak bude takový projekt vždy realizován přednostně. A to i přes to, že by provoz restaurace dokázal vygenerovat zisk. Pokud by provoz restaurace byl skutečně tím nejlepším využitím zdrojů, byl by trhem realizován. Jestliže však musí přijít stát a provozovat ho místo trhu, znamená to, že musí někomu ukrást vzácné zdroje. Znamená to, že někdo jiný přijde o možnost své peníze investovat. Investovat lépe a hodnotněji. Znamená to, že určitá skupina společnosti musí sloužit skupině jiné.

Každý státní podnik nutně znamená, že je někdo okraden a někdo obdarován. A stejně jako při každé loupeži je to hra se záporným výsledkem. Neb není možné porovnávat přímo užitek dvou lidí, ale je možné zjistit, zda dotyčný prodělal nebo vydělal. Při loupeži vždy jeden prodělá, jinak by byla směna uskutečněna dobrovolně. Na trhu.

Má tedy nekuřák právo na oběd v nezakouřené restauraci? Právo na oběd jistě nemá. Může však mít právo na kvalitu určité služby, pokud nemá právo na službu jako takovou? A tu přichází na řadu další z argumentů. Kouř škodí zdraví ostatním strávníkům.

Asi nejlepší by bylo zeptat se zastánců zákazu na to, zda by povolili kuřákům zřídit si kuřárnu. Místo, kde by se kuřáci scházeli a poseděli u cigarety. Nekuřák, který by si stěžoval na to, že je mu v kuřárně poškozováno zdraví, by byl na stejné úrovni jako boxer, který by si stěžoval, že v ringu dostává od soupeře rány do obličeje. Mohli bychom takového nekuřáka vyslechnout, ale to je tak jediné, jak bychom mu mohli bez specializovaného lékařského vzdělání pomoci. Sám jsem v podstatě od všech zastánců zákazu slyšel, že zřídit si kuřárnu je v pořádku. Ale.

Ale nesmí se v ní podávat jídlo. Proč vlastně? Pokud by si některý z kuřáku přinesl jídlo vlastní, měl by mít provozovatel kuřárny povinnost ho z místnosti vyloučit? Jestli že ne, pak evidentně jídlo jako takové v místnosti s kouřem nemůže být problém. Tedy pokud se někdo necítí být ohrožovaný utopencem v nálevu. Pokud by takovou povinnost mít měl, jaký konkrétně jiný je pro to důvod než ten, že se tato argumentace nevyhnutelně blíží k tomu, že zákaz kouření v restauracích je nesmysl, a je tak nutné ji utnout hned v počátku?

Máme tu tedy člověka v kuřárně, který spokojeně pojídá vlastní občerstvení. Možná, že si přinesl i vlastní pet lahev Staropramenu. To už je vážně jako nějaká hospoda, jen na tom nikdo nevydělává. Což samozřejmě není relevantní argument, protože nejsme bolševici. A tu přichází na řadu otázka, kde si takové občerstvení opatřil? Možná, že si bagetu připravil doma, zabalil pečlivě do celofánu a s krabičkou plnou cigaret a myslí plnou očekávání vyrazil na sraz s kamarády do hospody. Tedy vlastně do kuřárny. Jeho kamarád přišel z práce až v sedm, tak si bagetu, petku piva a cigarety koupil ve stánku naproti kuřárně.

Stánkař je dobrý obchodník. Všiml si, že velká část jeho klientely směřuje do kuřárny, a tak si pronajmul prostory hned vedle a rozjel to takříkajíc ve velkém. Najmul kuchaře a začal vařit teplé pokrmy. Dokonce začal i stáčet pivo do plastových kelímků. Když přišla zima, domluvil se s provozovatelem kuřárny, že si mezi sebou zřídí vstup, aby kuřáci z kuřárny nemuseli stát na mrazu. Dokonce si našel i pomocníka, který jídlo nosil kuřákům přímo do kuřárny. Kdyby přišel nějaký nekuřák do kuřárny a říkal, že mu tam škodí zdraví, klepali by si všichni na čelo. Kuřárna je holt kuřárna mladej, sraz progresivních feministů je naproti.

No možná že by mladej, kterej může bejt zrovna tak starej, říkal, že kouřit nechce, že chce jenom tu gulášovku. A možná i pivko k tomu. A taky kde posedět. No jo, u progresivních feministů už ho nechtěj, nutil je třídit odpad. Jenže stánkař argumentuje, že si to tu pořídil kvůli kuřárně, a že jinak to může rovnou zabalit. To ale mladýho nezajímá, protože zisk je stejně jenom buržoazní přežitek. Zákaz kouření v restauracích už dávno platí, takže je třeba zakázat i kuřárny, jinak se slušně nenajíme. Jenže počkat, dokud si tu stánkař neotevřel vývařovnu hned vedle kuřárny, tak tu žádná nebyla. Tak kde je vlastně ten rozdíl? Nekuřák se má pořád stejně, jen ta lůza kuřák je na tom líp, než by měl. Takže jestli existuje možnost, aby na tom byl kuřák hůř a nekuřák líp, tak to bude jedině správně, protože nekuřák je lepším člověkem, než kuřák, kterej je stejně jenom fetka. Tak.

Ale teď vážně. Situace s kuřárnou a stánkařem je naprosto analogická restauraci, ve které je povoleno kouřit. A vznikla dobrovolně, ku prospěchu všech. Kdo je pak člověk, který chce tuto vzájemně výhodnou symbiózu mezi kuřáky a stánkařem zrušit? Existují dvě situace. První je svět, ve kterém kuřák nemusí do nekuřácké restaurace, nekuřák nemusí do kuřácké restaurace a restauratér ma svobodnou volbu zřídit si jak kuřáckou restauraci, tak restauraci nekuřáckou. A pak existuje druhý svět, bolševický svět, a v něm si zřizuje restauraci konsorcium státních úřadů, kterým restauratér slouží tak maximálně k tomu, aby přinesl peníze, nesl odpovědnost a držel hubu. A pak samozřejmě odevzdal část toho, co vydělal, protože ta buzerantská úředničina taky není zadarmo. 

Ps: Už jsem slyšel i názor, že bychom s takovou mohli klidně povolit restaurace, kde by se kálelo na stůl. Za prvé nevím, proč bychom je měli povolovat. Ať si každý udělá ve své restauraci atrakci jakou chce. V Písku je dokonce jedna, kde vás zavřou do klece. Lidi to asi táhne, nevím. Ale pokud lidé nejsou dost svéprávní na to, aby se dokázali rozhodnout, zda na takové místo jít, jak mohou být dost svéprávní na to, aby o tom demokraticky rozhodovali? Vaření ze zkaženého masa je zase z jiného soudku. Objednávám si službu v určité kvalitě, pokud takovou kvalitu nemá, je to porušení smlouvy a odpovědnost toho, kdo ji porušil. Jestliže stát není schopen vymáhat práva z porušených smluv, tak to není důvod zavést represi, ale důvod zlepšit vymahatelnost práva.